Koncert a křest CD v Brně 9. 4. 2011

Po krátké odmlce jsem opět zde, abych Vám popsala, jak se nám vydařil koncert v Brně. Inu, kde začít? Kluci dorazili do Brna již v pátek, Goro stihl zubaře a vyhrát si nějakou kačku na Masaryčce a Pavel s Richardem dorazili ze Zlína v rekordním čase. Já se stihla akorát tak těšit a upéct buchtu, ze které se nesnědla ani půlka (jsou to darebáci, překvapivě se mi totiž povedla). Dali jsme si uvítací pivíčko a celý páteční večer jsme zasvětili zkoušení, ke kterému jsme přizvali našeho brněnského hosta – perskusistu, bubeníka, foukače do všeho možného, zkrátka alternativního etno-muzikanta Petra Cénka. Zkouška na aparaturu byla prospěšná, minimálně pro mě, neb jsem se jako vždy ujistila, že mikrofon je stále můj úhlavní nepřítel. Po té, co někteří členové vystřihli sóla jako z nahrávky, potěšili jsme se Hurvajzovic vínem a jali jsme se zalézt do hajan. Inu, každý dle svého gusta…Takový Goro si ustlal v sedě na zemi u našeho největšího fanouška Jirky v obýváku. Chvilku jsme se mu smáli a zjistili jsme, že nás vůbec nevnímá a výraz spí jak dudek je značně nedostačující… Ríša zkusmo do Goroslava šťouchl nohou a hle, Goro ztuhlý, ve své sedící pozici jal se svalit na záda, nohy v luftě…Zkrátka podívaná k popukání :-) Po chvíli mu nohy spadly zpět na zem, mohlo by se tedy zdát, že spokojeně spinká, ale my se váleli smíchy dál, protože ležel v průchodu z kuchyně do obýváku, tedy tělo znavené v obýváku a hlava mu spočívala v kuchyni na dlaždičkách. Až jsme se dosytnosti vysmáli, tak kamarádi – gentlemani – Jura a Ríša sebrali své poslední síly a přemístili ho na madrace. Konečně se tedy mohlo jít plnohodnotně chrnět.

Ráno se posnídalo v mém supermalém pokojíku, pořešily se organizační věci a po nákupu se začal vařit obídek. Dorazil náš nejoblíbenější zvukař a neméně oblíbený kamarád v jedné osobě Bohdan. Pak se jako vždy projevila kapelová kuchařka Ríša, která zase nezklamala a vykouzlila delikatesní brgul. Nejen, že jsme se olizovali až za ušima, ale nechybělo daleko k tomu, abychom olizovali za ušima i někoho jiného…zkrátka ňamka! A odpolední vítr přivál i našeho váženého hosta Martina Stehlíka, jež si přivezl banjo a irské píšťaly. Tak jsme opět pohráli, pěkně to šlapalo, sluníčko svítilo, prostě jarní pohoda. Panstvo se jalo chystat aparaturu a já jsme požádala mandolinmana o oděvní poradenské služby. (Protože jako každé správné ženské mi trvá, než zvolím vhodný outfit pro danou příležitost…a mám pocit, že musím být krásná a okouzlující, i když je mi jasné, že ať udělám cokoliv, tak se tento cíl nezdaří :-) ) Takže kluci chystali plac a zatím, co čas plynul, já střídala modely a dohadovala se s módním poradcem. No a než jsem se vyfintila a zmalovala uplynulo tolik času, že bych stihla uvařit pro celý tábor dvoudenní menu :-) Přesně v 18:50 jsme zjistili, že za deset minut nám začíná koncert tak jsme to vzali takřka úprkem přes celou Slatinu. Dorazili jsme na místo a tam kluci v pohodě ještě dolaďovali technické detaily a publikum tvořili 4 lidi. A k tomu mě hrozně svědil obličej, projevila se mi alergie na něco (nebo někoho, jak padaly nejrůznější dohady) a k večeru to vygradovalo tím, že jsem měla obličej plný velkých červených fleků a oči mi slzely sami od sebe, natož tak pod září reflektorů. Zkrátka krasavica k popukání. Takže ač se mi to nestává a nervozita se mnou necloumá, tak tentokráte mě navštívila a nakopala do zadku. No posuďte sami, ksicht jsme měla jak kdyby mě někdo opařil, příjdu pozdě na vlastní koncert a nakonec zjistím, že není publikum…Takový zlý sen, no…ale kde se vzali, tu se vzali, začali přicházet lidé a my naskákali za mikrofony a pustili jsme se do díla. Nakonec samozřejmě vše dobře dopadlo. První půlka koncertu byla pojatá s důstojností,až na nějaké mé drobné výkyvy, neboť Bohdan za mixem papal a občas zapomněl zavřít pusu, tak mu to viselo a odpadávalo a s cukajícími koutky se špatně zpívá. Bóďo promiň, ale vypadalo to fakt moc vtipně Po první půli Stehla s Bohdanem pokřtili naše oblíbené, už jednou pokřtěné demo CD a já i Pavel jsme měli utrum s nějakým podupáváním pokud možno do rytmu, neb jsme se prostřednictvím šampusu přilepili k zemi. Nastoupila uvolněná atmosféra a druhá půle již byla zábavnější… Pavel při manipulaci s naším oblíbeným plakátem ho trošku rozložil, ale to nakonec vůbec nevadilo, protože Evka s ukazovátkem zaujala svým šarmem a tancem u tyče, tedy u tyče s plakátem! Pak jsme na Stehlovi ukázali publiku, jak hluboko může klesnout špičkový muzikant, když se sčuchne s takovou bandou magorů jako jsme my. Stehla hrál krásné oldtimové banjo do mé potrubní písně Loďkou, Goro s Riškou kvákali houpavé vokály a doprovázeli je houpavými tanečními kreacemi a v tu chvíli byli myslím idolem každého gaye…a mandolinman to celé dirigoval. Naše báječné publikum tuto šou rozchodilo v pohodě. A já musím na tomto místě poděkovat mým chlapům, že jsou takoví, jací jsou. Není to lehké vydržet se mnou, není lehké vydržet se sebou navzájem, ale jak vidno, tak nás to baví a i když ne všíchni jsme v kapele extroverti a šoumeni, tak se necháme navrtat do sebeblbější voloviny, má-li to být ku prospěchu kapele či našeho milého publika. No a jak tedy koncert dopadl? Věřte, nevěřte, tančilo se. Marně vzpomínám, kdy naposledy na naši muziku někdo někde hopsal a mám dojem, že se tak snad nikdy nestalo. Takže taneční premiéra :-) A na závěr naše novinka Zajíci, jež byla skvělou tečkou za tímto vydařeným koncertem a začátkem příjemné zábavy pokoncertní. A jak už to tak bývá, pohádky je konec a i tento báječný večer skončil. Lidé se tvářili spokojeně a nám čtyřem se tetelily naše muzikantské dušičky radostí.

A co dál? Příští víkend nás čeká předkolo Porty. Jsme trošku namlsaní z loňska, tak se moc těšíme. Ríša se těší na pivíčko, Goro na večerní jam, Pavel na Jokeho..a já? Já se těším, že se nebudu muset fintit a mezi trempíky budu moci dorazit třeba v teplákách :-) Ale ze všeho nejvíc se těšíme na to, že budeme spolu a že si zase báječně zahrajeme.

Tak nám držte palce! Vaše oblíbená kapela Klára a P. P. R.

Zpět