Lukovské kokrhání a 9. Country stodola ve Fryštáku 5. 6. 2010

Sobota jak malovaná, Pavel zamračený a sraz v 11 dopoledne u Tondy ve Fryštáku. Tak to byl úvod do našeho hracího dne. Kluci pochystali aparaturu, dali jsme zvukovku a vyrazili na Lukov, kde jsme zahájili již tradiční festival Lukovské kokrhání. Pod taktovkou mistrů zvuku, profíků Jirky a Bohdana, jsme si užili hodinový koncetík v malebném prostředí hradu Lukova, slunce nad hlavou a přízeň publika (tak trošku jsme si dovezli malý fanklub – Pavlovu a moji rodinu). Dali jsme si k obědu klobásku a pivíčko a tradá zpět do Fryštáku… Tam jsme posedávali, pobíhali, vítali se, debatovali, až konečně Ben s Tondou ohlásili začátek akce. Kluci na úvod zahráli se Stringama v plné sestavě dvě povedené sady, pak nastala fůze Blue Strings a Kapříků a zazněly Dudy z Edinburgu a Zuzana. Ben s Tondou opět dokázali, že nás neustále mají čím překvapit a předvedli úžasné předtančení v podkolenkách a skotských sukýnkách..(Jen dodnes nevím, co měli pod sukní…teda jako jestli měli prádlo a nebo se zachovali jako praví Skoti…)A pak už to jelo ráz na ráz, tradiční i netradiční hosté a v pozdním večeru jsme se předvedli i my. Vlastně nejvíc se předvedl Goro…měl již značně nakoupeno, po celém dni v přítomnosti piva a slunce se není zas tak moc čemu divit..a všichni jsme byli zvědaví, co předvede na pódiu, když sotva stojí…V panice jsme s Ríšou vymýšleli, co z playlistu vyškrtneme – tedy hlavně ty písničky, kde Goro zpívá či má sóla…a do toho nás Goro nesrozumitelně ujišťoval, že to zvládne…a světe div se, nic jsme teda nevyškrtli a on to všecko zvládl, teda uznávám, že se více kymácel a mluvil taky více než obvykle, ale odehráli jsme to, jupí! Pavel s Ríšou sebrali poslední síly, posbírali zbytky Blue Strings (což znamená Tondu a Kelímka) a odehráli poslední sadu ve čtyřech, značně unavení, ale taky značně uvolnění. Bylo to příjemné zakončení koncertní části Stodoly…já si během toho zahrála na mistra zvuku a jala jsem se kroutit kolíkama na mixpultu, abych přišla na to, k čemu který slouží. A tak Pavel s Ríšou konečně také sbalili své nástroje a sesedli jsme se u ohně…dali jsme si buřtíky, pivínko, popovídali jsme, pozpívali jsme…někteří znavení alkoholem usnuli (nechci jmenovat, ale byl to Goro)…no a aby nám dokázal, že funguje zemská přitažlivost, tak dvakrát spadl z lavičky, dvakrát do ohně, všecko přežil, jen mikina nepřežila, zkrátka vstal z popela a tak má relativně čerstvou přezdívku – Fénix. Ráno jsme bohatě posnídali, pobalili a vyrazili si užívat dalšího sluníčkového dne.

Tak zase za rok na Stodole ahoj! (Tedy jestli Bena s Tondou nevyděsil náš Fénix….)

Zpět