Ohlédnutí za předkolem Porty 15. 5. 2010 v Koryčanech

Aneb naše zvědavá návštěva na oblastním kole Chřibsko-Karpatském (Uf! Ale líp se to píše, než vyslovuje :-)) Není to zas tak dávno, co jsme si v kapele říkali: Na Portu? My? A co by jsme tam dělali? Ale slovo dalo slovo a už jsem datlovala do online přihlášky… Myslím, že celá kapela byla značně nervózní z tohoto počinu... Přece jen PORTA, to slovo už něco znamená… Nějaký pátek mi to nešlo přes pusu – věta: Jedeme na Portu… jako by to bylo něco špatného… ale ba naopak… jen jsem si říkala, že takoví blekotálci, jako my, tam nemají co pohledávat a že si tak akorát urveme pořádný kus ostudy… Ríša s Goranem se vyloženě těšili, já se bála a Pavlovi to bylo jedno. No, tak v Koryčanech rozhodně nebylo žádné velké vedro, počasí nic moc a pracně oplachtovaný přístřešek vzdoroval větru…Ale nemrzlo, ani nepršelo, takže paráda.. (Dokonce tajně podezřívám organizátory, že uprosili mračna na obloze, aby se vyždímaly až o den později…) Co se týče kapel či jednotlivců, někdo se mi zkrátka líbil a někdo nelíbil. Musím ale zveřejnit skutečnost, že s klukama jsme se shodli takřka jednohlasně na tom, kdo nás zaujal a následně jsme zjistili, že jsme se shodli i s porotci. Náš minikoncertík patřil k těm povedenějším, jen jsme asi nejednoho posluchače a nejednoho porotce (konec konců i sebe) trošku otrávili předlouhým zvučením… Ale teď zpětně (a s přibývajícími zkušenostmi) si říkám, že lepší zvučit dlouho, než mít ve finále mizerný zvuk. Ale alespoň si všechny přítomné uši mohly odpočinout od nejroztodivnějších textů a velké škály melodií…Nicméně po jakš, takš vydařeném představeníčku v Ríšovi přibývalo pivo a pocit z dobře vykonané práce a začal přemýšlet o tom, že bychom mohli uspět – na můj vkus možná až moc nahlas… Mezi tím Goro taky požil něco pivních tekutin a stihl se seznámit s kde kým (jako vždy)… Nakonec bylo Ríšovo sebevědomé halekání vyslyšeno a postoupili jsme z druhého místa do semifinále autorské porty v Ústí nad Labem – s písní Upírka. Tak jsme dostali upomínkovou cenu, já dostala diplom a všichni jsme se radovali ve společnosti panáků whisky a rumu…Naši dva nejdivočejší členové popíjeli a jamovali až dorána…tak se jim špatně vstávalo, ale i přesto bylo v autě po cestě nazpět veselo, neb jsme si zpívali, či spíče recitovali: Tak jsme byli včera na Portě…a pak jsme se vzájemně zlobili, jelikož diplom je na mé jméno (jakožto textařka), takže jsem je popichovala, že jsem vyhrála já a ne oni… a kluci mi to zase za chvíli vraceli, že přece když jsem to vyhrála já, tak si to mám jet do Ústí zahrát sama… Nakonec to dopadlo tak, že pojedem samozřejmě všeci a už teď se moc těšíme (Ríša a Goro) a bojíme (já) a je nám to jedno (Pavel).

Tak nám držte palce! Za všechny zavzpomínala Klára

Zde drobná recenze od Petra Lochnesse Křivohlávka..

Zpět